Přehled přerovských pravoslavných duchovních
Alois Václav Čikl (1925 – 38), Bohumil
Švec (1938 – 42, 45-47), Pavel Otakar Axman (1947 – 49), Jaroslav Němeček (1950),
Prokop Vokoun (1950, pouze dočasná administrace), Miroslav Mužík (1951, pouze
dočasná administrace), Ladislav Crhák (1951-52, pouze dočasná administrace), Lev
Doseděl (1952 – 64), Pavel Otakar Axman (administrace, 1964 – 95), Libor
Raclavský (od 1995)
Alois Václav Čikl
Narodil se 13. ledna 1900 ve
Slavětíně na Litovelsku. Po absolvování měšťanské školy studoval na gymnáziu
v Litovli a studia ukončil v roce 1921. Po studiích se stal
spolupracovníkem biskupa Gorazda a v letech 1921-22 absolvoval teologický
kurz v Olomouci. V roce 1922 byl Diecézní radou církve československé
v Olomouci zaměstnán nejprve jako pomocný duchovní správce
v Olomouci, poté jako zatímní duchovní správce v Tovačově. Zde se Čikl
seznámil se svojí budoucí ženou Marií. Po roztržce dvou směrů
v československé církvi v roce 1924 odešel s pravoslavně
orientovanou skupinou věřících a duchovních biskupa Gorazda. Dne 3. února 1925
jej biskup Gorazd v Olomouci sezdal s Marií Klyšovou a od března se otec
Čikl stal duchovním přerovských pravoslavných věřících. V Přerově prožil
třináct nejvýznamnějších let v životě tamní církevní obce. Čiklovým se zde
narodily dvě dcery – Olga (1931) a Táňa (1934). Čikl byl oblíbeným duchovním
biskupa Gorazda a přerovská farnost se pod jeho vedením stala jednou
z nejaktivnějších. V roce 1938 na žádost biskupa Gorazda odešel do Prahy a
stal se duchovním správcem pravoslavné farnosti v Praze po zesnulém otci
Kauerovi. Zde sloužil bohoslužby a staral se o život farnosti spolu s otcem
Petřekem, který vykonával funkci kaplana. Po odhalení úkrytu parašutistů byl
otec Čikl s manželkou zatčen a po vykonstruovaném procesu spolu
s biskupem Gorazdem, otcem Petřkem a Janem Sonnevendem, odsouzen stanným
soudem v Praze k trestu smrti a 4. září 1942 popraven. Manželka Marie
byla nejprve vězněna v pankrácké věznici v Praze. Na konci září 1942 byla
spolu s dalšími 251 zatčenými odsouzena v nepřítomnosti stanným
soudem k trestu smrti. Poté byla s ostatními odsouzenými převezena do
vazební věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Odtud byla
odtransportována do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. října
1942 v jednou dni spolu s 262 českými vlastenci popravena. Dcery Olga a
Táňa byly v říjnu 1942 zatčeny a vězněny v tzv. Kinderheimu v Praze
Nebušicích, poté byly převezeny do koncentračního tábora ve Svatobořicích u
Kyjova, kde nacisté věznili příbuzné těch, kteří odešli bojovat do Anglie.
V únoru 1945 byly z důvodu bombardování Zlínska přemístěny do Plané
nad Lužnicí, kde se nakonec v květnu téhož roku dočkaly osvobození.
Bohumil Švec
Narodil se 6. prosince 1905 v Jaroměřicích
nad Rokytnou. Studoval na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Studia
přerušil a v roce 1923 začal studovat křesťanskou filosofii v Praze a
Udenkontu (Holandsko) na řádovém vyšším učilišti. Kvůli náhlé nemoci se musel
vrátit a studia přerušit. Pokračoval pak ve studiích na gymnáziu, kde
v roce 1928 maturoval. Po maturitě nastoupil na vyšší učiliště teologické
v Brně, které dokončil v roce 1933 s výborným prospěchem. Pracoval
pak jako katecheta v Jaroměřicích a 5. července 1934 byl v Brně vysvěcen
na kněze římskokatolické církve. Působil jako kaplan v Boskovicích a
v Brtnici u Jihlavy. V roce 1937 z římskokatolické církve vystoupil
a vstoupil do církve pravoslavné. S povolením biskupa Gorazda uzavřel 20. července
1937 civilní, poté církevní sňatek v Jihlavě a Opatově. Bohoslužebnou
praxi se učil v Řimicích u otce B. Lochmanna. Působil pak v Praze. Od
1. dubna 1938 byl ustanoven administrátorem v Přerově a 3. dubna sloužil
v Přerově poprvé bohoslužby. Na farním shromáždění přerovské pravoslavné
obce 29. května 1938 byl zvolen jejím duchovním správcem. V Přerově se
manželům Švecovým 15. ledna 1939 narodila dcera Eva. V roce 1942 (26. 9.)
byl zatčen a poslán (30. 9.) do Německa na nucené práce (Plavno v Sasku).
Do Přerova se vrátil v březnu 1945. Po 2. světové válce se opět stal
duchovním správcem v Přerově. V polovině února 1947 mu byla kvůli
vážným rodinným důvodům udělena dovolená s platností do konce dubna. Ke
konci února předal otec Švec agendu duchovní správy v Přerově a 9. dubna 1947 se
vrátil do římskokatolické církve. Další životní osudy Bohumila Švece nám nejsou
známy.
Pavel Otakar Axman
Narozen 9. dubna 1920
v Řimicích, okres Olomouc. Po studiu na reálném gymnáziu studoval soukromě
pravoslavné bohosloví. Léta 1942 – 45 strávil na nucených pracích
v Německu. Po osvobození pokračoval ve studiích. V roce 1946 se
oženil s Libuší Leitgebovou a biskup Jelevferij jej v Praze vysvětil
na kněze. Jako duchovní působil v Přerově (1947 – 49), v Chudobíně
(1949 – 50) a v Olomouci (1950 – 1973). V polovině 50. let se stal
představeným katedrálního chrámu v Olomouci a okružním protopresbyterem.
Administroval též církevní obec v Prostějově. V letech 1957 – 59 dálkově
studoval bohosloveckou fakultu v Prešově. Od roku 1964 administroval 30
let obec v Přerově. V září 1972 byl jmenován ředitelem
olomoucko-brněnské eparchie a od roku 1976 jejím správcem. V roce 1985
odešel do důchodu, ale dál administroval obec v Přerově a
v Kroměříži. Na trvalý odpočinek odešel v roce 1995 a poslední léta
svého života strávil v Olomouci-Holicích. Zemřel 23. listopadu 2011.
Jaroslav Němeček
Narozen 25. ledna 1904 v Praze. Absolvoval střední školu a tři roky
odborné školy puškařské u firmy Novotný v Praze. V roce 1922 přešel z římskokatolické
církve do církve československé, později do církve pravoslavné. Od roku 1946 absolvoval
soukromá studia teologie. 22. ledna 1950 byl vysvěcen arcibiskupem Jelevferijem
v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze na kněze pro církevní
obec v Přerově. Jejím duchovním správcem byl od 1. ledna 1950. Na konci téhož
roku byl přeložen a od prosince 1950 působil v Chudobíně. Dále vykonával funkci
administrátora v Řimicích a dojížděl sloužit bohoslužby do Rýmařova a
Moravského Berouna. V roce 1952 se stal duchovním správcem pravoslavné
obce ve Znojmě. Od 1. listopadu 1964 se stal administrátorem v Kroměříži a
vypomáhal i v církevní obci v Olbramovicích. Zemřel v roce 1976.
Lev Doseděl
Narozen 15. května 1906 v Podgórze
(okres Krakov). Pocházel z početné rodiny. Z Polska se Dosedělovi
přestěhovali do Slatinic u Olomouce. Ve 20. letech minulého století studoval
Doseděl na pravoslavné bohosloví v Království SHS v Bitolji. V roce
1928 ukončil svá studia a vrátil se do Československa, kde působil
v církvi československé. V roce 1929 se oženil s Růženou Hradilovou,
řídící učitelkou v krčmaňské dvojtřídce. Na konci roku 1929 byl se svou manželkou
sjednocen s pravoslavím. Doseděl žádal biskupa Gorazda o vysvěcení na
kněze a doporučení do Srbska. Biskup Gorazd napsal v roce 1930 srbskému pravoslavnému
biskupovi Josefovi, aby Doseděla vysvětil na kněze a propustil ho do bitoljské
eparchie. Srbský biskup žádosti vyhověl a 7. října 1930 Doseděla vysvětil na
diakona a o den později na kněze. Jako duchovní působil Doseděl nejprve
v Bučinu, okres Kruševo v dnešní Makedonii. Dne 25. května 1931 se
manželům Dosedělovým narodila dcera Zlatoslava a po 5 letech syn Dušan. Před
rokem 1940 se Dosedělovi přestěhovali do obce Bijelo Brdo u Osijeka. Tam roku
1941 zemřel na záškrt jejich šestiletý syn Dušan. Protože Doseděla chtěli zabít
chorvatští ustašovci, musel Doseděl odejít k partyzánům a zapojit se do války. Byl
vězněn, poté osvobozen a znovu musel utéci k partyzánům. V této zoufalé
době porodila v listopadu 1942 Růžena Dosedělová syna Ctislava. Němci vyhnali celou
rodinu z jejich domu. Do konce války pak pobývali v horách u sedláka. Po
válce se všichni vrátili do Bijelogo Brda, ale kvůli stálému nebezpečí se
rozhodli vrátit se do Československa. Za Dosedělovu činnost v jugoslávském
odboji mu bylo v šedesátých letech uděleno vysoké jugoslávské státní
vyznamenání. Po příchodu do ČSR pobývali Dosedělovi nejprve ve Slatinkách. V letech
1947 - 1950 byl Doseděl ustanoven duchovním správcem v Třebíči, poté strávil
dva roky v Moravské Třebové a od léta 1952 sloužil v Přerově. V roce
1964 odešel do Lesné u Tachova a působil zde do roku 1967. V této době
získal Doseděl doktorát a kněžskou hodnost protopresbytera. Jeho posledním
působištěm byly Podbořany. V roce 1970 odešel do důchodu. Přestěhoval se
do Nemrlova u Oskavy a jako kněz vypomáhal v Uničově a Dlouhé Loučce.
Zemřel 19. října 1981 na mozkovou mrtvici. Pohřeb se konal v Šumperku.
Urna s jeho popelem byla uložena do hrobu v Oskavě. Růžena Dosedělová
zemřela v létě roku 1984 a je pochována ve Slatinicích.
Libor Raclavský
Narozen 8. ledna 1967
v Kroměříži. V letech 1993 – 1998 studoval teologii na detašovaném pracovišti Pravoslavné
teologické fakultě Prešovské univerzity v Olomouci. V roce 1994 byl postřižen na žalmistu v Přerově a v květnu roku 1995 jej biskup Kryštof vysvětil na kněze. Od roku 1995 vykonává
funkci duchovního správce v Pravoslavné církevní obci v Přerově. V letech 1996 - 2001 inicioval opravy přerovského pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Přerově. Při své duchovenské činnosti připravoval ještě patnáct let pravidelná pravoslavná vysílání pro Radio Proglas. Od
roku 2005 do roku 2014 zastával funkci ředitele úřadu eparchiální rady Olomoucko-brněnské
eparchie pravoslavné církve v Olomouci. Postupně zpracovává historii prvorepublikové české pravoslavné církve. Je autorem článků o historii moravských pravoslavných obcí, brožury Průvodce chrámem sv. Cyrila a Metoděje v Přerově a knihy o osobě pravoslavného kněze A. V. Čikla
Cesta k oběti.
