Kniha Cesta k oběti
Publikace Libora Raclavského zaplňuje tuto mezeru a představuje Čikla nejen jako oběť nacistické perzekuce, ale jako člověka z masa a kostí, jenž bezezbytku naplnil svůj úděl nikoliv jako akční hrdina, ale jako malý člověk, jenž přijal po vzniku Československa, v době budování státu, dobrovolně a s pokorou úlohu podílet se na budování projektu českého pravoslaví, jenž v meziválečné době odpovídal dobové společenské objednávce a byl plně v souladu s ideologií a politikou první republiky. V této roli vybudoval vzorovou pravoslavnou církevní jednotku s centrem v Přerově a stal se následně jedním z nejbližších spolupracovníků a důvěrníků hlavního konstruktéra českého pravoslaví, biskupa Gorazda. Díky tomu a svým obecně uznávaným schopnostem a spolehlivosti se jako duchovní ocitl na přelomu první republiky a protektorátu v Praze jako představený chrámu, v němž byli po atentátu na Heydricha ukrýváni atentátníci. Odtud jej logika věcí dovedla na popraviště.
Fascinující na Čiklově osobnosti je dodnes skutečnost, s jakou začínal od absolutní nuly na zeleném drnu přes překážky administrativní, finanční, zdravotní i přes lidská nedorozumění a zlobu budovat pravoslavné společenství v Přerově i širokém okolí. Fascinující je s jakou houževnatostí všechny tyto překážky překonával a překonal, i když z jeho deníku vyplývá, že byl někdy na pokraji sil. Fascinující je, že jím vytvořená komunita v Přerově byla už ve dvacátých letech otevřeným společenstvím hrajícím i důležitou a obecně uznávanou kulturní úlohu v oblasti. Stejně postupoval i na pražském působišti, kde bylo jeho dílo násilně přerváno. Fascinující jsou i zprávy o jeho harmonickém rodinném životě. V tom všem mu byla oporou jeho víra v prozřetelnost, víra v pravdivost projektu, kterého se účastnil, víra v nově ustavenou republiku, v jejímž konceptu spatřoval projekt pravoslaví jako součást, víra v člověka. Oporou mu bylo i rodinné zázemí a pomocná ruka jeho představeného a přítele, biskupa Gorazda.
Čikla však v žádném případě nelze brát prvoplánově jako nadoblačného bezchybného světce, i on občas při hledání východisek tápal a podklesával pod tíhou na jednoho člověka až nadměrných úkolů. Zcela cizí mu byla pýcha a jednosměrný fanatismus, vždy se považoval jen za nástroj, jemuž bylo dáno vykonat určitou část celkového úkolu, a o to se pokorně snažil. A tím nám může být blízký. Nebyl velikánem koncepcí a vizí, ale byl veliký tím, co drobnou prací dokázal vytvořit.
V Raclavského publikaci vystupuje Čikl ze zapomnění a jeho osobnost se může stát podnětem k obecnému zamyšlení se nad údělem a smyslem existence člověka v dnešním z kloubů vymknutém světě.
Pramenná základna pro sepsání Čiklova života během mnohaleté mravenčí práce byla tvořena souborem všech známých a dostupných dokumentů a literatury, konzultací s historiky, autor objevil mnoho pramenů dosud neznámých, zcela jedinečné jsou osobní vzpomínky pár posledních pamětníků a členů rodiny, kteří osobně Čikla zažili. Cenný je i faktografický souhrn vzniku a vývoje jednotlivých pravoslavných společností a institucí v přerovském regionu i celostátním měřítku až do vytvoření státem uznané církevní instituce.
To vše tvoří z publikace malý, ale významný střípek z poznání naší nejen církevní minulosti. Neboť, jak dnes často zapomínáme, chceme-li někam dojít, musíme vědět, odkud jdeme. (Z předmluvy Mgr. Zdeňka Zapletala)
Kniha Cesta k oběti je pro mě cestou k mému dědečkovi a rodinné identitě. Otce mé matky jsem poznala jen skrze její vyprávění a historické články o heydrichiádě. Nacisté vzali mé matce rodiče a dětství a já jsem tak přišla o své prarodiče a část rodinné tradice. Touto knihou mi ji pan Libor Raclavský částečně vrátil. Proto jsem velmi vděčná za všechnu tu práci a realizování knihy.
Tatiana Miškuv ml. (z vyjádření vnučky otce Čikla)